Podpisy slavných potápěčů
Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau (1910 -1997), francouzský námořní důstojník, objevitel, výzkumník, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, propagací potápění, ochranou a popularizací života moří a oceánů. Byl spoluvynálezcem aqualungu (1943), velel výzkumné lodi Calypso (1950) a natočil první podmořský barevný film (1952). Získal tři Oskary za své filmy Svět ticha (též Zlatá palma v Cannes 1956), Zlatá ryba a Svět bez slunce a vytvořil populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua. Zbylo po něm 120 televizních dokumentů, 50 knih a Cousteau Society se 300 000 členy. Byl členem Francouzské akademie (tzv. nesmrtelný). Začal se potápět na nádech, s kyslíkovým přístrojem, později s Dumasem a Taillezem na Azurovém pobřeží. Organizoval průzkumy v zatopených jeskyních, archeologické vykopávky pod mořem, pobyt v potápěčských kabinách, konstrukci podmořských ponorek, spolupracoval s A. Piccardem. Byl ve vedení Oceánografického muzea v Monaku, členem vedení CMASu a NAUI.
Jeho kniha Svět ticha (MF 1959) a později i stejnojmenný film mne přivedly k potápění. V Praze měl v roce 1992 přednášku, kde se kromě potápěčů objevilo i mnoho ekologických nadšenců od studentů přírodních věd až po ministra ŽP Dejmala, vedle kterého jsem seděl a měl připraven svoji knihu Svět ticha a potápěčský deník k podpisu. Trochu se to zadrhlo, protože překladatelka na závěr prohlásila, že JYC se nebude podepisovat. Takže jsem vzdal deník, protože by se asi nepodepsal vedle Labana, se kterým se rozešel v nedobrém. Nicméně to JYC neměl říkat, byl ihned obklopen příznivci a protože jsem seděl blízko, propracoval jsem se na přední místo. Když jsem po podpisu knihy stáhl ruku, kniha tam ale zůstala. Tedy zdánlivě, protože těsně pod ní měl tu samou potápěč a publicista Honza Novák :-) .
Philippe Tailliez
Philippe Tailliez (1905-2002) francouzský námořní důstojník, závodní plavec a potápěč od 30tých let minulého století, který roku 1936 přivedl Cousteaua k potápění a o dva roky později i Dumase, spoluautora kultovní knihy Svět ticha. Vytvořili nerozlučnou trojici „podvodních mušketýrů". Kromě podvodní fotografie se zabýval výzkumem v GRS a podvodní archeologií (Mahdía). Byl činný ve francouzském vojenském námořnictvu, zabýval se batyskafy, pracoval ve CMASu, ve FFESSM a Oceánografickém institutu, stál u zrodu podmořského národního parku Port Cros.
V roce 1986 jako velice čiperný stařík a čestný host předával na festivalu podvodních filmů v Antibes poháry vítězům. Důstojně s pohárem přišel, obřadně poblahopřál, otočil se a šel zpět. I s pohárem ...
André Laban
André Laban (1928), francouzský inženýr chemie s ruskými předky, dalo se s ním dobře mluvit rusky, se roku 1952 stal na Calypsu dlouholetým spolupracovníkem JYC. Zabýval se podvodní fotografií i filmem, podílel se na konstrukcích těchto zřízení. Byl ředitelem vojenského výzkumného ústavu. Aktivně se podílel na prvních pobytech lidí v podmořských obydlích (operace Précontinent). Po 20 letech se rozešel s JYC a zabýval se malování obrazů přímo pod vodou, jeho obrazy se pravidelně objevovaly na potápěčských festivalech spolu s jeho filmy a fotografiemi.
Jacques Piccard
Jacques Piccard (1922 -2008), švýcarský inženýr a oceánograf pocházel z rodiny letců a balónistů, jeho otec Auguste Piccard zkonstruoval a použil první stratosférický balón při rekordním výstupu, později pracoval na výzkumných podmořských plavidlech typu batyskaf. Jeho syn Jacques Piccard dosáhl roku 1960 s Donem Walshem nejhlubšího místa oceánu v Mariánském příkopu v Pacifiku s batyskafem Trieste, byla to hloubka 10 916 metrů. Později s větší průzkumnou ponorkou (mezoskopem) Ben Franklin uskutečnil dlouhodobý drift za účelem vědeckého průzkumu Golfského proudu. Jacques Piccard spolupracoval s NASA a založil Nadaci pro studium a ochranu moří a jezer, která sídlí ve švýcarském Cully. Provozoval také první turistické výlety ponorkou pod hladinu Ženevského jezera.
Byl podobně vysoký jako jeho otec, velice sympatický a noblesní pán. Při podepisování našich potápěčských deníků se ptal: Tak tedy Češi, a to jste Češi z Francie nebo z Československa? V tu dobu byl ve francouzském potápěčském světě velice populární tam působící výborný exilový podvodní kameraman Prokop. Tak z Československa? No Československo dobře znám! - ???- No můj strejček ho pomáhal zakládat. - ???- Jmenoval se Ernest Denis ... (profesor na Sorbonně, bohemista, politik, který se spolu s Wilsonem, Masarykem a Štefánikem zasloužil o vznik Československa, jeho nádraží ve středu Prahy bylo roku 1985 strženo).
Jacques Mayol
Jacques Mayol (1927 - 2001) byl francouzský občan, narozený v Šanghaji. Od malička měl blízko k přírodě, k moři a k vodním sportům. Pohyboval se po celém světě a brzo se dostal k potápění na nádech. Z doby jeho působení v akvariu v Miami pochází jeho fascinace delfíny, stal se jejich obdivovatelem a ochráncem. Proto měl přezdívku Dolphin Man a proto napsal knihu Homo Delphinus. Celý život se věnoval freedivingu a jako první překonal hranici 100 m na nádech. Jeho nerozlučným přítelem i sportovním rivalem o dosažení co největší hloubky se stal sicilián Enzo Majorca a tento neobyčejný příběh byl ztvárněn v roce 1988 Lucem Bessonem v kultovním filmu Magická hlubina, na jehož scénáři se Mayol také podílel. I když byl jeho hloubkový rekord posléze překonán, Mayol ještě ve svých 56 letech dosáhl hloubky 105 m.
Byl to charismatický člověk a velice trpělivý, když se všem členům ze Speleoaquanatu podepisoval svým kaligrafickým písmem. Škoda, že jsem ho už nepotkal na Elbě, kde pobýval na odpočinku a kde spočinul navždy. Jeho popel byl podle jeho přání rozptýlen v moři na toskánském pobřeží. Vrátil se ke svým přátelům ...
Jochen Hasenmayer
Jochen Hasenmayer (1944) patřil v 80tých letech k nejlepším evropským jeskynním potápěčům. Pocházel z německého Portzheimu a tak se nejprve věnoval průzkumům v zatopených jeskyních Švábské Alby. Při extrémním ponoru do pohádkové vyvěračky Blautopf objevil Möricke dóm, další pozoruhodné objevy byly ve vydatné vyvěračce Aachtopf, což je vlastně podzemní tok Dunaje po jeho kryptobifurkaci u Immedingenu. Jinak byl vlastně speleopotápěčským globetrotterem, potápěl se a objevoval zatopené prostory po celé Evropě i v severní Africe. Jeho neobvyklou metodou bylo použití vodícího nerezového drátu při extrémně dlouhých průnicích, dodnes je to oblíbený suvenýr jeskynních potápěčů. K pozoruhodným objevům došlo v mohutném vývěru francouzské řeky Sorgue, kde kdysi psal Petrarca sonety Lauře. V roce 1878 zde ve Vaucluse uskutečnil Ottoneli první ponor potápěče do jeskyně, bylo to v klasickém skafandru a do hloubky 23 m. S aqualungem zde v roce 1948 prováděli průzkum Cousteau, Taillez a Dumas až do hloubky 74 m, na což málem doplatili životem díky oxidu uhelnatému ze špatného kompresoru. Toto místo se stalo soupeřením Hasenmayera a nejlepšího francouzského jeskynního potápěče Clauda Touloumdjiana. V roce 1981 zde Hasenmayer dosáhl s CCR vlastní konstrukce hloubky 145 m, pak Touloumdjian 153 m. V roce 1983 sem přijel tajně Jochen a se svojí, stejně subtilní manželkou, a v noci natahali spoustu lahví na 9 hodinový noční ponor s OC, kdy Hasenmayer dosáhl dosud nepřekonané hloubky 205 m. Hlouběji byl jedině robot MODEXA, který ve 308 m narazil na písčité dno, ale jeskyně pokračuje dále ... V roce 2001 zde objevili potápěči velký poklad bronzových, stříbrných a zlatých římských mincí ze 2.-4. století.
Jochen Hasenmayer pozval v roce 1986 naši skupinu Speleoaquanaut na svoji přednášku o objevech v Blautopfu do lázeňského městečka Bad Urach. Po skončení jsme se od něho při setkání dozvěděli mnoho cenných informací o výstroji, o metodice a o speleopotápěčských lokalitách v Evropě, byl to předinternetový věk, informací i potápěčů bylo málo. Doporučil nám mj. Sardinii a tak se stalo, že jsme od následujícího roku začali jezdit do oblasti Cala Luna, kde v jeskyni Bue Marino už druhá generace česko-moravsko-slovenských jeskynních potápěčů pracuje v jeho stopách a výsledkem jsou objevy a zmapování rozsáhlé jeskyně, kde z asi 15 km je třetina pod vodou. Jochen Hasenmayer měl v roce 1989 při jednom zkušebním ponoru na Wolfgangssee do 70 m technickou závadu, jejíž důsledkem bylo vynechání dlouhé dekomprese, byl léčen v barokomoře, ale chybou personálu se nevyléčil, naopak od pasu dolů ochrnul. Pak se ještě nějakou dobu věnoval ponorům v Blautopfu, tentokrát v ponorce Speleonaut vlastní konstrukce. K jeho dalším aktivitám patří i konstrukce vlastního rebreatheru z roku 1980 a propagace využití geotermální energie podzemní vody v subdukční zóně severních Alp.
Jiří Hovorka
(podpis bude dodán později :-)))
