Velká Amerika - 2011

Letošní fiktivní uzavírání vody, organizované sympatickými berounskými potápěči, mělo docela přijatelné počasí, i když předpověď ohlašovala více jasno a přeháňky až večer. Nicméně účast byla jako vždy slušná a speciálně z Barakudy se dostavilo nezvykle velké množství členů, celkem 19 a to ještě nepočítáme ty potencionální potápěče v kočárku a v dětských botičkách.
Voda měla viditelnost od 1 do 10 m, podle toho ve kterém místě a za kým :-). Byli tam i chodci i lezci po čtyřech  :-(. V průměru byl viditelnost 8metrová a zřejmě vzhledem k hydrologické situaci jsou přítoky spíše v SV jezírku a tedy i čistější voda. Takže všichni byli spokojeni, někdo s podvodní říší někdo s nadvodním párkem a rumem. Pod vodu se dostal i téměř virtuální potápěč Libor, dokonce v mokráči a dokonce na 40 min. Ještě více je možno obdivovat veselé chlapíky Mára a Jirka, kteří se před pár dny koupali na Hvaru a teď jen 5 °C! Zvolili ve svých mokrých neoprénech jedinou možnou formu vstupu do vody, totiž skok z metrové skály. Postupné vlézání po svážné do studené vody by mohlo takového člověka vrátit zpět, ale při skoku již není návratu. Vydrželi tam bez tukoprénu asi 17 min a byli stále veselé mysli. Inu - veselí chlapíci! Nováčkem na Americe a nováčkem v sucháči byla Veronika, která se tak zařazuje mezi mazáky a připravuje se na svojí půlroční skandinávskou anabázi, která jí začíná v lednu. Podívat se přišlo dost lidí, i Pepa a Olina z právě probíhajícího kurzu P1, aby viděli, co je čeká a naštěstí nad dojmem ze studené vody u nich převážila celková optimistická atmosféra. Podívat se přišel i malý velký potápěč Péťa s Juniorskou kvalifikací, který ještě  musí trochu dorůst a hlavně dotloustnout do sucháče. A závěr pak klasicky jistily dobroty v mořinské restauraci Na růžku.

Tak za rok na shledanou!

JH

Jak jsem objevila Ameriku na Americe

Lom Velká Amerika (Východní lom, lom Východ), 49°57′34″ s. š., 14°11′55″ v. d., dno lomu je na úrovni 322 m. n. m  (6. těžební patro, žádný jiný lom do tohoto patra nezasahuje).

Tradiční zimní předvánoční potápění na Americe, které se konalo 10. 12. 2011, jsme si v Barakudě samozřejmě nenechali ujít. Upřímně: Amerikou a potápěním se v této lokalitě jsem „žila" de facto již pár dní před odjezdem, protože to pro mě znamenalo můj první ponor ve volné vodě v sucháči, a navíc v místě ověnčeném ponurou minulostí,  pověstmi a jinými prapodivnými historkami.

Při výjezdu z Prahy počasí vypadalo slibně, polojasno, 4 °C. Úspěšně jsme vyrazili ve složení z podvodního týmu se mnou, Alešem a Oldou a hladinového support teamu na povrchu (zdárně vybaven „něčím na zahřátí, teplým oblečením a hlavně dobrou náladou) ve složení Jirka, Marcelka (nemohla do vody, protože jsem měla vypůjčený její  sucháč a další její výstroj) a Irča. K našemu vercajku jsme přibalili dvě další lahve pro naše veselé chlapíky Jirku a Máru, kteří se nenechali zahanbit a rozhodli se vyzkoušet vodu o teplotě 5 °C v mokráčích.

Po příjezdu na lokalitu jsme zaplatili administrativní poplatek (ve výši 50 Kč) berounským potápěčům, kteří akci pořádali, naložili lahve a ostatní vybavení do terénního auta, které sváželo věci na místo určení, a došli do místa akce po svých. Kdo si nevzal holinky, zaváhal, procházka červeným bahýnkem se plně odrazila na naší obuvi a kalhotách :-).

Docela mě (jako nováčka na lokalitě) překvapil vstup do lomu, kdy jsme museli projít cca 130 m dlouhým tunelem ve skále. Po výlezu z tunelu na nás čekal krásný výhled na lom se spousty stanovišť odhadem pro cca přítomných 120 potápěčů.

Po výběru našeho stanoviště jsme rozhodili deku a igelity, na které jsme vybalili náš vercajk (blátíčka a vlezlého travnatého porostu bylo všude dost). Poté proběhlo seznámení se s lokalitou a přírodními podmínkami (kdo by věřil tomu, že před pár lety na místě nebyl dostupný mobilní signál :o)). S Alešem jsme si v krátkém brífinku prošli místo zanoření a plán ponoru. Marcelka se statečně stihla rozloučit se svým sucháčem (před tím mi dala přesné  instrukce, jak se sucháčem zacházet a čeho se zásadně vyvarovat :-) a vyrazili jsme do vody . . .

Jdeme na to!

Vzhledem k nerovnému povrchu při vstupu do vody se mi nedařilo si nazout ve stoje ploutve ve stanovišti „U velkého šutru". Po chvíli se na to Aleš už nemohl dívat, a ploutve mi bravurně pomohl nazout :-), no super parťák! (Pozn.: posléze při výlezu z vody jsme ale zdárně zjistili, že cca 2 metry vlevo od velkého šutru (my šli vpravo) byl naprosto pohodový a pěkně pozvolný povrch pro sestup do vody :-(.

Po dobrodužném začátku a přeplavání cca 10 m mělké části jsme pomalinku mohli začít sestupovat dolů do 10 m. Ihned po zanoření jsem znatelně pocítila na obličeji teplotu vody, která byla kolem 5⁰C, ale vše bylo OK, tak jsme pokračovali pomalu dolů vpředJ. Viditelnost byla překvapivě bezvadná, cca 8 m - 10 m, postupně jsme propluli kolem dvou pneumatik k malému kesonu. Cestou jsme na pískovém dně viděli mimo šutrů také malé hejno okounů a plno raků skrývajících se pod kameny. Při stáří jezera z roku 1963 mě zaujalo místy velké množství sedimentů.

Musím říct, že 30 minut pod vodou uběhlo jako voda :-), ale poté se přihlásil chlad v oblasti zad a pasu.  Vzhledem k tomu, že jsem místo podobleku pod sucháč využila část své zimní výbavy na lyže, to nebyl až tak mizerný čas (předpoklad byl 20 min). Aleš mě gentlemansky doprovodil k Velkému šutru a pokračoval prozkoumat zbylou část Ameriky. Musím říci, že při tak velkém počtu vyznavačů potápění na Americe jsme v menší části lomu potkali jen tři. Většina se rozhodla prozkoumat větší část Ameriky, což se projevilo i na viditelnosti.

Při mém výlezu z vody byl barakudí support team připraven pomoci a ihned skvěle asistoval při sundávání výstroje a sucháče, okamžitě jsem dostala povolený doping z Jirkovy placatky s ohnivou vodou na zahřátí (pan instruktor jak má být :-), vynikající čajíček od holek . . . Díky! Není nad skvělý pocit vylézt ze studené vody suchá :-) !

Mezitím do vody vlítli v mokráčích i naši veselí chlapíci a vydrželi tam celých 13 minut! Jakmile dorazil Aleš z vody, následovalo pečlivé zabalení výstroje a mohli jsme vyrazit na teplou polívku a něco do žaludku.

Musím přiznat, že je skvělé objevovat další možnosti potápění v jiných teplotních podmínkách, než jen v teplé vodě někde v moři. Bylo bezva vyrazit zase někam do Čech a potkat známé tváře vyznavačů potápění. Tak zase za rok!

Veronika B.